NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fanúšikovia DØDHEIMSGARD a CODE za odchodom speváka veľmi smútiť nemusia. Kvohst im totiž predhadzuje dostatok slušného materiálu aj v iných projektoch. Najviac pozornosti púta kvázi rituálny HEXVESSEL; hoci je v porovnaní s rituálne-ambientnou elitou Helixes stále vcelku pesničkový a nepoškvrnený, jeho ľahká prírodná mystika budí sympatie a počúva sa dobre. Je to zásluhou jednak Kvohstovho páperového spevu, ktorý sa k snovej hudbe vyslovene hodí, a jednak tých najrôznejších nástrojov rozhádzaných naprieč skladbami. Využitie zvukov akordeónu, trúbky, píšťal, klarinetu, priečnej flauty, huslí či drumble robí skladby živšími už z princípu. Škoda len, že ho nesprevádza ucelenejšia autorská vízia. Lebo rozhodnutie zapojiť väčšinu nástrojov iba raz alebo dvakrát navodzuje dojem túžby vyskúšať si všetko, no nedotiahnuť do konca nič. Podobne prekvapí aj vloženie staro-rockových pasáží a skladieb. HEXVESSEL tak z mosta do prosta variuje medzi prírodným folkom šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov, ľahkým duchárstvom, psychedéliou a rockovým dejepisectvom v štýle GRAVEYARD. Dôležité ale je, že nakoniec všetko funguje celkom dobre, aj napriek výhradám. Novinka „No Holier Temple“ je skrátka príjemný sedmičkový album so všetkými výhodami príjemných sedmičkových albumov: je jednoduchá, dá sa k nej vracať pravidelne, v akejkoľvek nálade a nezáleží na tom, či sa neskôr opočúva. Takže zvykajte si: Kvohst sa už nejaký čas skrýva pred svetom v lesnej hmle a hudbou čerí hladinu rieky. A keď príde čas, dokáže vás okrem pohladenia aj rozosmiať ako prehnane grandiózna marioneta v siedmej skladbe - a vystreliť si tak aj sám zo seba. („Ó, povedz mi, moja drahá, krič nahlas a jasne, si ihličnatá?“)
7 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.